Čeští hokejisté předvedli v Německu to, co naší reprezentaci (ať už fotbalové nebo hokejové) dlouho chybělo - bojovnost, srdíčko, týmový výkon a neskutečnou vůli po úspěchu. Neúčast nejlepších hráčů náš tým neoslabila, ba naopak výrazně posílila. Z hráčů, které tři čtvrtiny desetimilionového hokejového národa neznaly, jsou rázem miláčkové národa.
Ruku na srdce, kdo hráčům před odletem do Mannheimu věřil? Slovy Jaromíra Bosáka, určitě by jich nebylo víc než prstů na ruce zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami všeho druhu.
Nálada českého národa se v průběhu turnaje měnila jako aprílové počasí. Euforie po Francii, deprese po Norsku, víra po Švédsku, "nemají šanci" po Švýcarsku, "ještě máme šanci" po Lotyšsku, "výborně" po Kanadě, "máme na medaili" po Finsku, "jsme tam" po Švédsku a "hoši děkujem" po Rusku.
Takový příběh (možná i pohádku) by dohromady nedali ani bratři Grimmové s Hansem Christianem Andersenem a Boženou Němcovou (shoda jmen s obráncem Ondřejem Němcem je čistě náhodná). Svoji troškou samozřejmě přispěla i paní Štěstěna, která však podle známých pořekadel přeje připraveným.
A to náš tým rozhodně byl. V brance vynikající Vokoun, který korunoval životní sezonu jedním výtečným zákrokem za druhým. V obraně řada tvrďáků, kteří by raději puk sežrali, než jej nechali letět na branku. A v útoku technici i bojovníci, kteří posílali puky přesně tam kam se sluší a patří.
K tomu se musí přidat výborná práce celého realizačního týmu trénery počínaje a maséry konče. Bez nich by to samozřejmě také nešlo. Tenhle tým byl prostě týmem s velkým T a všechny úspěchy si za svoji skromnost a bojovnost zalouží.
Závěrem se tak sluší vyseknout všem hráčům hluboká poklona. Váš příklad by měl inspirací pro všechny ostatní. Takže díky moc a pořádně to oslavte!